logo
Farnost Moutnice

Kalendárium

Rodinná pouta tak trochu jinak

Rodina je prý základní buňkou společnosti a církve. Tyto buňky jsou větší, střední nebo prťavé, ale vždy je to svět ve světě, jedinečná záležitost. Jeden nejmenovaný starý kněz říkával, že každý jsme střelený, záleží však, jak je kdo trefený. Jestli to platí o jednotlivcích, tak pak i rodinách...a v některých rodinách bývá hóóódně veselo. Sem tam něco zaskřípe, ale důležité a nosné je, že se máme rádi. Rodina je místo, kde nás máme rádi a odkazuje nás na širší rodinné společenství v nebi (církev vítězná), v očistci (církev bojující) a na zemi (církev putující). Někteří často prohodí žertem, abychom je “netahali do rodiny“, a někdy to není opravdu od věci. Ale do jedné rodiny se nemusíme bát nechat se vtáhnout - totiž do církve. Vlastně, my pokřtění už v ní jsme. Ona je skutečně svatá - má svatého Zakladatele, svaté prostředky, a to ty nejlepší a nejúčunější prostředky, ke spáse. Je to Kristovo tajemné tělo, choť Beránkova, jemu zasnoubená panna, plná slávy. Udeříš církev, a Kristus se ozve: „Proč mě biješ?“ Jedná se o božsko-lidskou instituci. Je to něco jako společenství lidí sedících u ohně. Ten oheň Ducha Svatého zapálil Ježíš. Ve svých členech je hříšná, to je jasné. Právě proto, že jsme hříšní, potřebujeme milosti, které Bůh uštědřuje skrze církev. Každý z nás je nachystaná svíce, od které se mohou zapálit ty ostatní svíce. K tomu, aby plamen hořel, musí svíce dávat sama sebe - a to je současně dar a úkol pro tebe a pro nás všechny...umění zapálit pro víru.

K takovému “rozhodnutí se pro Krista“ přivedla své příbuzné světice měsíce listopadu svatá Cecílie. Žila v prvních dobách křesťanských. Cecilii zasnoubili proti její vůli urozenému Valeriánovi. Po svatbě mu v jednom rozhovoru řekla, že ji střeží anděl strážný. Valerián chtěl viditelný důkaz, že anděl existuje...podobně jako lidé tohoto světa, kteří uznávají na jedné straně jenom to, co se dá vědecky ověřit, ale věří na druhé straně kdejakému blábolu. Cecílie se nechala slyšet, že takového anděla může vidět srdce křtem očištěné a posvěcené. Poslala svoji druhou polovičku k duchovnímu otci, svatému Urbanovi. Ten Veleriána vedl k poznání srdce, totiž k poznání božích tajemství, a pokřtil jej. Když se vrátil k Cecílii, uviděl ji klečící, jak se modlí, a vedle ní božího anděla, jehož toužil předtím spatřit. Konverze Valeriána vedla ke křtu jeho bratra Ctibora. Oba bratři byli v době tehdejšího pronásledování křesťanů zajmuti a odsouzeni k trestu smrti. Na popraviště je vedl vojenský velitel Maxim. Ctibor mu vydal svědectví o tom, že lidská duše je nesmrtelná a že po smrti nastává nový život. Maxim přijal Ježíše za svého Pána a Spasitele, pro něhož nakonec prolil svou krev. Mezitím Cecílie rozdala všechen svůj majetek chudým. Místní římský prefek rozkázal, aby byla udušena v lázni horkou párou. Když se to tak trochu nepovedlo, poslal jí na popravu mečem.

Cecílie oslovovala svým životem své okolí, protože žila s Kristem. Biskup Thuan píše v jedné své knize, že si nemáme dělat velké starosti, jak přitáhnout lidi ke Kristu - když půjdeme s Kristem, půjdou lidé za námi. Písmo svaté v Knize proroka Zachariáše vykresluje, jak život božích přátel dokáže oslovit pohany: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že s vámi je Bůh“ (Zach 8,23). Tak snad se i k nám někdo připojí.