logo
Farnost Moutnice

Katecheze

Taky raději běháš krátké tratě?

Hodiny tělesné výchovy měly a mají své ojedinělé kouzlo. Z dálky to někdy vypadá jako organizovaný chaos. Zoufalým pokusem mnohých tělocvikářů bylo přimět některé žáky nebo studenty k vyšímu nasazení při vytrvalostních bězích. Takový běh na šedesát metrů... - to s mírným reptáním dokáže přijmout většina účastníků systematicky nesystematického tělovýchovného procesu, ale takový běh na patnáct set metrů nebo tři tisíce metrů anebo dvanáctiminutovka - to přece pořádně namíchne, ne? Možná si někdo tak trochu zasimuje, protože dneska je mně opravdu, ale opravdu dost blbě...Raději přece jenom běháme, až na čestné výjimky, krátké tratě. Tyto postoje nám někdy a možná i často jen a jen nastavují zrcadlo pro náš duchovní život...Stáváme se v životě víry běžci na krátké tratě - vytrvalostní běh necháme jiným...tak třeba těm svatým. Těžko se v životě z víry vystačí občasnými náboženskými úkony (takové občasné vzepětí naší duchovní schránky ostatně vykazují vysokou frekvenci před nějakou tou zkouškou, ve zkouškovém období atd.). V duchovním životě se slovo vytrvalost vyjadřuje slovem věrnost. Na začátku vztahu bývá sympatie, cit, příjemnost, které dávají našim skutkům jistou lehkost. Sympatie se však lehce změní časem v nesympatií, po euforii zamilovanosti přichází realita:) Lidé objevují své nedostatky a někdy už najednou dokonce ani nevidí klady druhé strany. Tady přichází pokušení rezignovat na vztah či na ůsilí o duchovní život - i když samozřejmě Bůh žádné nedostatky nemá a z jeho strany je vztah v naprostém pořádku! Tak co, ukončíme běh, uděláme si z vytrvalostního běhu, kterým je život se vším, co přináší, krátkodobý běh jako naše celebrity, které jsou šestkrát rozvedené, protože nepoznaly cenu oběti a lásky a tím i cenu opravdového štěstí? K lásce patří oběť, věrnost - když mně vztah, duchovní život zdánlivě nic nedávají, mohu ukázat, že miluji i já. Neustupuji od projevů lásky, které jsem dělal v době, kdy to bylo příjemné - vytrvám, a až se to překoná, zase se dostaví cit, ale mnohem kvalitnější. Najednou zjistíme, že duchovně rosteteme do Kristovy podoby. To, že Boha, Krista, nevidíme, vede k lásce, která je založena na vůli k věrnosti. Čím většía krásnější cíl, tím větší námaha. Je to veliké dobro pro člověka, že jej dosáhnutí nebe něco stojí.

Má to smysl nevzdávat život - už jen pro svědectví těm, kteří se inspirují těmi celebritami nechajícími se vést jen svou smyslností. Tichý a milý Inspirátor přece dělá z toho, co prožíváme, učebnici duchovního života pro ostatní. Nemůžeme dát lidem kolem nás nic lepšího než svůj vztah ke Kristu - čím hlubší je, tím více to řeže do srdce těch, kdo na nás hledí. Vidíme tolik zla ve světě - dochází nám: aha, proto musím být usilovat o dobro, aby zlo bylo přemáháno. Tvým dobrem můžeš vyprovokovat dobro u ostatních.

Nebojme se, nejsme na to sami - za suchopárností našich povinností, námahy a obětí je skryrý Bůh, který nás občerstvuje jako nekonečný Pramen síly. Tak šťastný běh do nebeského království!

P. René Strouhal