logo
Farnost Moutnice

Katecheze

Zatajený dech a první láska aneb o očištění našich falešných představ Boha

„Jsme čtyři bratři a všichni jsme se zamilovali do jedné dívky. Ona si nemůže vybrat. Co s tím?“ zněl dotaz, na který jsem měl odpovědět po jedné katechezi. Myslím, že tyto podobné srdeční záležitosti znáte... :) K lidskému životu totiž patří, že se do sebe lidé zamilují. Při “zamilování se“ se dostavuje zatajení dechu - tak totiž zasáhne člověka krása, jíž spatřuje v druhé bytosti (a to i v případě, že se ostatním nejeví jako krásná). ...To vše je však jenom náznak “Krásy věčné a všepřesahující“, kterou je Bůh. Podobně jako u lidí je to ve vtahu s Bohem: V okamžiku milosti se nám tají dech nad krásou Boha - NIKDO NENÍ JAKO ON.

Písmo svaté nás poučuje o tom, že Bůh je první láskou. Jak je to možné? Bůh je Dobro. Člověk přirozeně hledá to, co je pro něj dobré, v čem nachází potěšení - ono dobro v druhých lidech a také ve věcech svým způsobem milujeme. Máme-li potěšení z těchto skutečností, tak je to proto, že je v nich přítomen Bůh, Dobro, z Něhož vše dobro a krása pochází. A jak je v nich přítomen? Je ten člověk nebo ta věc Bůh? Samozřejmě, že ne! Ale je v nich přítomen svým stvořitelským, vykupitelským a posvětitelským činem. Proto musíme mít hlubší pohled na věci: Není správné zůstat u stvořených věcí a nepostoupit k jejich Tvůrci. Oč krásnější musí být Původce stvoření než stvoření samo... Zůstali bychom v půli cesty - a to by byla nevyčíslitelná škoda. Tak můžeme nacházet Boha ve všem kromě hříchu - poznáváme, že On je na počátku všeho dobrého, že On je vlastně první láskou...

Kdyby nebylo prvotního hříchu Adama a Evy, tak bychom nemuseli věřit, protože bychom viděli. Díky této chybě nevidíme Boha a naše představy o Něm jsou často velmi pokřivené a falešné. Z toho, jakou představu máme o Bohu, vyplývá, jak víru konkrétně prožíváme. Proto chytří pánové říkají, že naše ortopraxe /to, jak víru prakticky uskutečňujeme/ vychází z naší ortodoxie /to, jaké přesvědčení o Bohu máme/. Proto falešné představy o Bohu brání správnému vztahu s Bohem i lidmi.

Naše klamné představy o Bohu mají různé podoby. Jedna z nich je představa Boha jako nějakého hodináře: Stvořil svět a dále o něj nemá zájem. Mnoho lidí vnímá Boha jako počítač: Všechno řídí, je naprosto přesný, inteligentní, ale zároveň chladný, bez emocí. Další chybnou představou je obraz “Bůh - policajt“: Všechno trestá, vše pozoruje a zapisuje. S tím souvisí obraz Boha jako soudce, jenž dává zákony, vyžaduje jejich plnění a nic víc neumí. Další dvě falešné představy mají také něco společného: Bůh konkerent a Bůh loutkář. Smysl (nebo spíše nesmysl) té první spočívá v tom, že Bohu jde o Něho samého a jeho zájmy, chce nás ovládnout, přemoci, přebrat nám naše milované. V té druhé jde o to, že On - Absolutní Pán - je tyran, na kterém vše závisí, je anonymní temnou mocí, která spoutává. Další rozšířenou klamnou představou o Bohu je myšlenka Boha jako nějakého dědečka, který má svoje představy o životě, nerozumí dnešku a dnešním lidem. K Vánocům patří obraz Boha, který je něco podobného jako svatý Mikuláš a naděluje dárečky. Konečně se seznamme s posledními dvěma falešnými obrazy, a to: Bůh jako automat na přání a Bůh jako zachránce v nouzi. Bůh se v nich stává nástrojem člověka, zvláště když to potřebujeme a zvláště když je nám nejhůř - hodíme modlitbičku jako do automatu a vypadne požehnání...

Nyní bychom si mohli položit otázky, které by nám měly pomoci na další cestě duchovním životem: Jakého Boha bys určitě nechtěl? Našel jsi svoji představu o Bohu v těch, o kterých jsi před chvílí četl? Hovoří pro některý z těch obrazů Tvá životní zkušenost? Co by Ti na Tvé obrazy o Bohu řekl Ježíš? Nezbývá než očistit obrazy zanesené špínou něčeho falešného, klamného a přijmout pravdu o Bohu, jehož láska k Tobě a k ostatním je bezpodmínečná, zdarma se dávající, nezvratná... Pro zdravý vztah s Bohem je potřebný správný obraz o Bohu. Díky úsilí o čisté srdce objevuje v sobě člověk čistý obraz Boha - nalézá v niterné hloubce své duše přítomnost Boha, kterého už dávno zná jakoby ze sebe a ptá se: „Kde jsem se s Ním už jen setkal? Ta důvěrnost, ta láska jsou mně přece tak známé...“ Nánosy hříchu systematicky ničí lásku v duši. Můžeme ale obnovit vztah s Bohem díky milosti podobně jako svatý Augustin, který ve svých Vyznáních píše: „Pozdě jsem si tě zamiloval, Kráso tak stará a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Ty jsi byl uvnitř a já venku a tam jsem tě hledal....ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.“

Napříč celým Písmem svatým nám zaznívá radostná zpráva o tom, že Bůh je veliký, absolutní a současně blízký, soucitný, plný dobroty a lásky. Bůh je přede vším, na počátku - nepotřebuje se nám představovat, nepotřebuje žádné vysvětlení; On zde je, ať chceme nebo ne. Přesto se ve své lásce k člověku zjevuje. Na stránkách Bible je popsán jako silný, mocný (El, Šaddai), jako Ten, jenž má plnost moci (Elohim), jako Pán, vládce (Adonai, Jahve, Kýrios), dále jako Nejvyšší (Eljon), Svatý (Kadoš), ...jako Ten, který (prostě) je. K těmto vylíčením Boha se přidávají další pohledy na Něj: Projevuje něžnou lásku otcovskou i mateřskou, lásku touhy (snoubeneckou) i lásku sjednocení (manželskou), lásku něžnou, lásku přátelskou, lásku vychovávající.

Z Něho totiž vychází každá krásná podoba lásky, protože On je Pramenem lásky, Láska sama. Některých z těchto forem lásky se Ti nedostává od lidí nebo je nezažíváš od svých bližních v plnosti? U Něho hledej doplnění těchto podob lásky - a nalezneš! Bůh je Ti blízko - blíže než Ty jsi sám sobě, rozumí Ti lépe než Ty sám sobě! A stal se lidstvu blízkým ještě jinak: Prolomila se nebesa a Bůh se stal blízkým na dotek. V Ježíši Kristu se Ti zjevuje pravý obraz Boha - Bůh v Trojici, jenž nemůže trpět, se stal křehkým, zranitelným (to je ponížení se Boha z lásky) a dal za Tebe všechno - totiž sám sebe, svůj život! Co by Ti ještě mohl pozemský Ježíš dát více než sám sebe? To je zákon sebeobětování, které nikdy nemůže být tečkou v našem životě, ale dvojtečkou - má totiž pokračování ve slávě.

Papež Benedikt XVI. se ve své encyklice Deus carits est (Bůh je láska) zmiňuje, že křesťanský obraz Boha a z toho také vyplývající obraz člověka a jeho cesty je s jedinečnou jasností vyjádřen ve slovech Prvního listu Janova: „Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“(1 Jan 4,16) Z toho tedy plyne cesta i pro nás: Nejjistější cestou, jak očistit obraz Boha v sobě, jak Jej nalézt, je otevřít se lásce.