logo
Farnost Moutnice

Katecheze

Další prosím! aneb recepis ze zpovědnice

 

„Kdépááák, felčarům já nevěřím!“, pronesou někteří pacienti... A co vy? Bojíte se lékařů? Když člověk toužebně čeká sanitku první pomoci - na „rychlou“, protože je mu opravdu špatně, tak naopak doufá, že se najde nějaký ten „felčar“, který mu pomůže, protože nikdo jiný mu pomoci nedokáže....

A co takhle svatá zpověď? Bojíte se zpovědi? No, on nám kromě Krista nikdo pomoci nemůže, protože nikdo jiný nemá takové možnosti jako náš Spasitel. Že s Kristem by to bylo o.k., ale proč to musíme říkat nějakému farářovi? Svátost smíření je setkání s milosrdným Bohem, kněz je tam jako nástroj Božího milosrdenství... Nad našimi zpovědnicemi a zpovědními místnostmi by mohl být nápis „MUDr. Ježíš z Nazareta, lékař duší“, jelikož tak tomu opravdu je. Je to On, kdo nás naplňuje pokojem z odpuštění. Tu milost navázal na službu biskupů a kněží. Věříme, že když je to Jeho láskyplný záměr, není pochyb, že se jedná momentálně o to nejlepší, co může pro nás být.

Bůh nereaguje pouze na to, co před Ním vysloví naše rty, ale vnímá bytostný dialog našeho srdce, každé hnutí nitra, každý záchvěv touhy... a odpovídá věrně a s láskou. Přesto chce, abychom záležitosti svého nitra, to, co nás tíží a bere svobodu, vyslovili v přítomnosti svěcených služebníků. Důležitým aspektem svátostí smíření je takzvaná verbalizace („vyslovení“) toho, co máme v sobě. Ďábel když nás svede, trápí nás, zotročuje! Avšak prchá, když jeho jednání je odtajněno před knězem ve svátostí smíření. Svěcený služebník je také ten, kdo nám může účinně poradit, protože má zkušenost s doprovázením lidí ve svátosti smíření. Pokud bychom to chtěli řešit sami, mimo svatou zpověď, ocitli bychom se na scestí. Kněz nám tedy může ukázat směr, jak dál s tím nebo oním problémem bojovat, na co se zaměřit, na co si dát pozor atd.

Svátost smíření je uzdravující svátost. Díky ní uzdravujeme vztah k Bohu, k církvi a k sobě samému. Hřích zraňuje! Rána hříchu je vnitřní zranění a způsobuje nemoc, pro kterou bychom mohli ztratit mnoho ve svém životě, dokonce i cíl našeho života, spásu duše. V rozhřešení slyšíme: „Ať ti (Bůh) skrze tuto službu církve odpustí hříchy...“ - tím se zprostředkovává Boží usmíření, bylo nám odpuštěno!!! Jupí! Ale buďme vnímaví i k té další části: „...a naplní tě pokojem.“ - tím se zase zprostředkovává vnitřní uzdravení. Jak úžasná, „vymakaná“ je tato svátost! J

Když tedy vstupujeme do zpovědnice či zpovědní místnosti, jedná se o něco podobného, jako když chceme pomoci své tělesné schránce v ordinaci lékaře. Při setkáním s ním je třeba vyslovit anamnézu - tedy to, jaké máme potíže, z čeho vyrůstají (třeba dědičné věci), jak se cítíme atd. - tak tomu bývá i u zpovědi, ale jiným způsobem... Pak může lékař pro naše dobro „vykonat diagnózu“ - určí, co je tou nemocí, třeba fraktura :-) , a na základě toho nám může účinně pomoci. Přichází na řadu prognóza - výhled do budoucnosti. Pokud nechceme, aby se náš zdravotní stav zhoršil, bereme slova lékaře vážně... Podobně berme vážně slova zpovědníka, aby se naši duši dobře dařilo! Důležitou částí je terapie - postup léčby. Tak se nezlobme, když dostaneme přiléhavý recepis: dobrý skutek 3x denně, modlitba za ty, se kterými si nerozumíme, 2x denně, četba Písma svatého 1x denně... :-) Někdy, aby nám bylo pomoci, je třeba i radikálnějších zásahů - a nezůstane to třeba jen u nějaké té duchovní injekce…

Svátost smíření bývá jeden z nejlepších a nejosvědčenějších prostředků duchovního života. Při jejím častějším a pravidelném praktikování poznáváme, že hned tak snadno nesejdeme na cestu závažných smrtelných hříchů. Udržuje nás v těch správných mantinelech... A hlavně: Je to jedinečné setkání s Bohem! On se nás úžasným, milujícím způsobem v ní dotýká. Setkání s Bohem je pak vždy krásné. Krásné často neznamená lehké, ale v konečném důsledku vždy vede k nekončící blaženosti, v níž je lehkost...